Pohled do historie

Esenciální oleje se v průběhu lidské historie používaly mnoha různými způsoby. Egypťané byli jedni z prvních, kteří je aplikovali v lékařské praxi, při zkrášlovacích procedurách, při přípravě jídel a při náboženských obřadech. V této době se obzvláště cenily oleje jako kadidlo, santal, myrha a skořice, které byly významným artiklem karavanových obchodníků a často se směňovaly za zlato.

Od Egypťanů si jejich umění vypůjčili Řekové, kteří oleje používali k terapeutickým masážím a v aromaterapii. Také Římané užívali aromatické oleje pro zdraví a při osobní hygieně. Pod vlivem Řeků a Římanů, ale i čínské medicíny a ajurvedského lékařství, začali Peršané zdokonalovat metody extrakce esenciálních olejů. V Evropě byly esenciální oleje populární ve středověku, zvláště pro své antibakteriální účinky a vonné kvality.

Ke znovuobjevení léčivých vlastností esenciálních olejů došlo v roce 1937, kdy si francouzský chemik Rene-Maurice Gattefosse vyléčil čistým levandulovým olejem těžké popáleniny. Jeho francouzský současník, Dr. Jean Valnet, úspěšně ošetřoval vojáky zraněné ve II. světové válce. Dr. Valnet se později stal předním světovým odborníkem v rozvíjení aromaterapeutických postupů. V dnešní době se zkoumáním esenciálních olejů zabývají vědci i lékaři a díky jejich studiím se znalosti o významu a účincích terapeutických esenciálních olejů rychle rozvíjejí.